Výběr střední školy dokáže pěkně zamávat nejen s psychikou deváťáka, ale i s psychikou rodičů. Co si budeme povídat – na budoucnosti našich dětí nám záleží a chceme pro ně jen to nejlepší. Jak tedy můžete být svému dítku nápomocní na tomhle prvním velkém rozcestí v životě?
Nejdřív poslouchejte, potom mluvte
Možná, že už máte sami v hlavě jasno, co by pro vaše dítě bylo nejlepší. Naše první rada zní: Nechte si to pro sebe. Alespoň ze začátku. Nechte dítě, aby otevřeně vyjádřilo, co cítí, co ho baví a čeho se bojí. Tím, že posloucháte, dáváte mu znát, že vám na jeho názoru záleží – a tak by to také mělo být. Naslouchání pomáhá odkrýt jeho motivace a strachy, které jste dosud třeba ani neznali. Navíc se vyhnete nechtěnému konfliktu, který může vzniknout, pokud dítě získá pocit, že na něj tlačíte.
Oddělte své sny od jejich života
Přišlo vaše dítě s tím, že by chtělo studovat řemeslo? Možná to vidíte jinak. Možná vás mrzí, že nechce na gymnázium. Možná cítíte, že by mělo jít více ve vašich stopách. Nebo naopak – že by nemělo opakovat vaše chyby. Je to normální a je to lidské. Život vašeho dítěte ale není reparát toho vašeho. Nechte ho najít vlastní cestu.
A pokud máte o řemeslo pochybnosti, přečtěte si 6 pádných důvodů, proč je to skvělá kariéra a vyhněte se 10 typickým mýtům o řemesle.
Mluvte jazykem respektu, ne autority
Opačný případ – tedy že chcete své dítě v řemesle podpořit – může být stejně záludný. Věta typu „Řemeslo má zlaté dno, tak nad čím pořád váháš?“, může znít na první dobrou jako motivace. Ve skutečnosti je to prohlášení, které uzavírá jakýkoliv dialog. Zkuste to třeba takto: „Vidím, že se ti líbí práce rukama. Je to tvoje silná stránka.“ Nebo: „V kraji je poptávka po klempířích, kominících a tesařích. Firmy pořád hledají lidi.“ Pokud znáte nějaké pozitivní příběhy řemeslníků z okolí, podělte se o ně.
Učte děti reálnému zhodnocení
Položte si společně tyto otázky:
- jakou šanci má ten či onen obor na uplatnění v praxi?
- jaká je délka studia?
- jaké může student získat stipendium?
- jaké dovednosti získá?
- jak bude vypadat jeho typický školní den?
- jak bude vypadat jeho běžný pracovní den, až dostuduje?
Tyto otázky pomáhají dítěti získat odstup a oddělit informace od emocí.
Podporujte, i když se bojíte
Jako rodiče můžete cítit spoustu různých tlaků. Nejen starosti o budoucnost svého potomka, ale třeba také pochybnosti, co o jeho volbě řekne okolí. Vaše dítě ale potřebuje respekt k jeho vlastní volbě. Potřebuje vědomí, že chybovat a pochybovat je v pořádku. A potřebuje cítit, že svou volbu nakonec provedlo samo a že jste za něj nerozhodli vy.
Připusťte, že volba střední školy není doživotní rozsudek
Tohle uvědomění může být ohromná úleva pro vás i vaše dítě. Spousta středních škol nabízí přestupy mezi obory. Pokud se vaše dítě vyučí řemeslu, neznamená to, že se později nemůže vyučit jinému a rozšířit své obzory. Jestli zatouží po maturitě, existují na každé škole nástavby, které mu to umožní. Volba střední školy je směr, nikoli klec.
Co rozhodně nedělat
Pár vykřičníků na závěr. Nikdy:
- nezlehčujte názory vašeho dítěte
- nevnucujte mu obor jen kvůli statutu („Budeš právník!“)
- neřešte volbu střední školy jako závod o tituly
- neporovnávejte ho s jinými („Mladej Novák jde na gympl!“)
- nevyhrožujte („Bez maturity si mě nepřej!“)
S těmito přístupy se vaše vzájemná důvěra dostane na bod mrazu a ani jeden z vás z tohoto dialogu neodejde spokojený.
